Reklama
 
Blog | Vít Volný

Současné protesty dávají Rusům a Bělorusům pouze plané naděje o potenciální změně režimu, shodují se čeští experti na východní Evropu.

Ve čtvrtek 25. února, pro nás symbolické datum, se uskutečnil webinář Regionální a politické geografie o aktuálním dění v Rusku a Bělorusku. Účastnili se Michael Romancov (Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy), Marek Příhoda (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Centrum Borise Němcova pro výzkum Ruska), Ondřej Soukup (Hospodářské noviny), Libor Jelen (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy). 

Již první komentář Michaela Romancova rozmetal podtitul webináře o potenciálním rozpadu společenské smlouvy mezi lidem a elitami. Romancov vyvrátil, že vůbec můžeme ve východní Evropě mluvit o společenské smlouvě. Lid za ztrátu svobody nikdy žádné práva a jistoty od elit neobdržel. Pokud by i tak nějaká existovala, musela by být v posledním letech roztrhaná na cáry. Režimy tak podle Soukupa fungují na třech pilířích, vyvinutém represivní aparátu, sociálně-ekonomické stabilitě a charismatu lídra. 

Druhý pilíř (však) již neexistuje, ekonomický rozvoj obou států se v posledních letech zastavil a snižuje se i životní úroveň obyvatelstva. V Bělorusku se rozdrobil i třetí pilíř. Lukašenko ztratil svůj kult osobnosti i popularitu mezi lidem. Motorem aktuálních protestů je únava z toho, jak je Rusům a hlavně Bělorusům vládnuto. Nové generace již nezažily nic jiného než vládu Putina a Lukašenka. Tyto režimy nejsou schopny nabídnout mladým budoucnost a naplnění jejich potenciálu. Mizí také přesvědčení, že cokoliv je lepší než katastrofální 90. léta, která diskreditovala demokracii v očích obyvatel východní Evropy. 

“Socialismus byl vyhozen oknem a geopolitika přišla dveřmi” parafrázoval Romancov větu dlouhodobě používanou při rozhovorech o důležitosti zahraničně politického dění pro vnitrostátní vývoj států východní Evropy. Režimy se snaží vyvolat v obyvatelích obavy ze Západu a ze západní společnosti. Oba státy psychologicky vytváří ze svých území pevnosti, které stráží ty správné morální hodnoty vůči hrozbě z upadajícího Západu. Rusko (Bělorusko je příliš malé) navíc hraje dál aspoň ve svých očích roli velmoci a Putin toho stále více využívá pro udržení sociální stability. Snaží se pomocí propagandy předestřít občanům, že jsou součástí něčeho ve světě respektovaného a uznávaného. Z toho důvodu si Rusko jako mocnost nemůže dovolit ztrácet svůj vliv. Díky tomu také, jak v diskuzi předestřel Marek Příhoda, Bělorusko nemá šanci dostat se z orbity Ruska. Všichni běloruští opozičníci si toho jsou vědomi a na rozdíl od Ukrajiny všichni chtějí dobré vztahy s Ruskem. 

Co je v obou zemích rozdílné, je míra zapojení společnosti. Běloruská společnost má přece jenom větší kontakty se Západem a její rozčarování v loňském roce vedlo opravdu k obrovskému zájmu o protesty. Těch se zúčastnilo až 10% obyvatelstva napříč všemi regiony (Jelen). V Rusku jsou protesty malé a rozeseté buď v centrech a nebo regionech s dlouhodobou nespokojeností (např. Chabarovsk). Z celkového pohledu se jich účastní jen setiny procenta populace. Rozdílem je i účast inteligence (umělci, akademici, sportovci a další), která v Bělorusku protesty jednotně podpořila. Naproti tomu, když běloruská nositelka Nobelovy ceny Světlana Aleksejevič vyzvala k podpoře běloruských protestů ruskou inteligenci, zjistilo se že není koho (Romancov). Kulturní, akademická i sportovní sféra je v Rusku nejednotná – někteří emigrovali, jiní kolaborují s režimem či se bojí o své postavení. Z toho vyplývá, že ruská inteligence nemůže sloužit sloužit ani v Rusku jako podhoubí pro aktivní opozici a případnou snahu o změnu režimu. 

Co do budoucna? Režimy ve východní Evropě se opravdu bojí aktivistické činnosti a protestů. Putin v rámci dne bezpečnostních složek prohlásil, že nejakutnější nebezpečím je existence vnitřního nepřítele, co nás chce rozvrátit zevnitř s pomocí západu (Soukup). Ovšem dokud bude fungovat první pilíř bezpečnostních složek, budou oba režimy jisté ve svém postavení. Experti předpokládají další krvavé protesty v obou zemích, které ovšem povedou pouze k pokračující emigraci inteligence, což Lukašenkovi i Putinovi vyhovuje. Změny se očekávat nedají a dokud zdraví slouží oběma vůdcům, je podle panelistů velmi nepravděpodobná změna na pozici prezidenta. V případě Lukašenka je možné, že ho Putin bude ochoten za specifických podmínek vyměnit, ale nikoliv vyměnit režim.  

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama